Pájení
<small>Z ZababaWiki</small>
Technologie pájení a související postupy a spotřební materiál. Ne však pojednání o páječkách a jejich údržbě.
Obsah |
[editovat]
TECHNOLOGIE PÁJENÍ
[editovat]
S tavidlem - volným
- pájený spoj potřeme, nebo zakápneme tavidlem, za přidávání pájky prohříváme na pájecí teplotu.
- pájený spoj i pájku potřeme, nebo zakápneme tavidlem, prohřejeme nejprve spoj a pak přidáváme pájku. Po roztavení pájky ještě několik sekund hřejeme, aby se spoj i pájka prohřály na stejnou teplotu.
[editovat]
S tavidlem - v trubičkové pájce
- pájený spoj prohřejeme a teprve pak jejím volným koncem přidáváme trubičkovou pájku. Po roztavení pájky ještě několik sekund pájíme, aby se spoj i pájka prohřály na stejnou teplotu.
- trubičkovou pájku přidáváme do místa ohřevu obdobně jako svářecí drát.
[editovat]
Bez tavidla záměrně
- povrch pájky i všechny pájené plochy musejí být mechanicky zbaveny zoxidované povrchové vrstvy. Nejlépe bezprostředně před pájením, očištění z předchozího večera nestačí.
- teplotu pájky musíme držet těsně nad bodem tání.
- pokud to není nezbytné z jiných důvodů, tak se tomuto postupu vyhneme použitím tavidla.
[editovat]
Bez tavidla - technologickou chybou
- trubičková pájka nabraná na hrot páječky ztrácí smysl, neboť tavidlo svou práci vykoná na hrotu páječky, ale již ne na pájeném spoji.
- nesprávný, ale častý způsob je páječkou rozehřát trubičkovou pájku 2-3mm za jejím uzavřeným koncem. Uvnitř uzavřené tavidlo začne vřít a skrz roztavený kov nám korká kapka tavidla stříkne na ruku, nebo na stůl.
[editovat]
Pájka
- pro barevné kovy (zejména lepty) vyhovuje pájka kolem teploty tání 200°C
- cínové bezolovnaté pájky mívají teplotu tání okolo 250°C a to může deformovat jemné díly
- nízkotavitelné pájky mívají teplotu tání kolem 110°C, Woodův kov 70°C (toxické kadmium) , nebo Fieldův kov 62°C (netoxický). To umožňuje pájet vedle místa pájeného běžnou 200°C pájkou bez nebezpečí rozpojení dřívějšího spoje
- nízkotavitelné pájky umožňují pájet díly z cínoolověných slitin
[editovat]
pájecí pasta - pastová pájka
Nahrazuje pájku i tavidlo, nanáší se natíráním. Jsou to částečky mleté pájky smíchané s pojivem - tavidlem. Ideální nástroj pro pájení velkých ploch k sobě, například stěna vozu složená ze dvou vrstev. Pastou se natře jedna plocha, obě se pak stisknou k sobě a zahřejí. Pevnost spoje je pak skvělá, protože jsou obě vrstvy spájené v celé ploše a ne jen po okrajích.
- Tinol: potřít spojit zahřát na více než 200°C
- Degufit: topenářská pasta, potřít spojit zahřát na více než 250°C
- Weinert 2312: potřít spojit zahřát (teplota zatím neudána)
- pájecí pasta na SMD součástky: málo se prodává, krátká životnost, v obchodech zpravidla zatuhlá, ředitelné některou řídkou pájecí kapalinou
- topenářská pasta: při 100°C tekutá, po dosažení teploty tavení cínu se cín najednou "objeví" (šedá hmota se odpaří a zůstane stříbrošedý povlak)
[editovat]
Tavidlo
Zahříváním tavidla vznikají kyseliny zbavující povrch oxidů, pájet bez tavidla je technologická chyba, nebo se jedná o speciální potřebu
- kalafuna: neagresivní, lze umýt lihem a kartáčkem, přehřátím vznikají toxické dýmy
- Eumetol: neagresivní, lze umýt lihem a kartáčkem, možno natírat štětečkem
- kalafuna v lihu: neagresivní, lze umýt lihem a kartáčkem, přehřátím vznikají toxické dýmy
- Neutrální kapalina N: agresivní, nutno důkladně opláchnout, hrozí rozsáhlá koroze
- Pájecí kapalina R: jako kalafuna v lihu
- Kyselina solná: agresivní, nutno důkladně opláchnout, hrozí rozsáhlá koroze
- MTL 408: tavidlo obsažené v trubičkové pájce, neagresivní, jako kalafuna v lihu
[editovat]
Průběžné čištění hrotu od pájky a tavidla
- pro olovnaté pájky vlhčenou celulózovou houbičkou bez obsahu síry
- pro bezolovnaté pájky otírání drátěnkou
[editovat]
Ukončení pájení
- po pájení je třeba hrot páječky potáhnout vrstvou pájky a nechat vychladnout. Pokud tak neučiníme, povrch bude oxidovat a pájka na něj při příštím pájení nebude vzlínat.
- pokud hrot znečistíme plasty, zpravidla se vyvine agresivní chlór, který oxidaci hrotu ještě urychlí. Takový hrot očistíme otíráním a do příštího pájení potáhneme pájkou s tavidlem.
[editovat]
Zoxidovaný pájecí hrot
Revitalizace je popsána v kapitole o údržbě páječky.
[editovat]
Pájecí teplota
- naším snažením je dobře prohřát pájené díly, ne jen pájku.
- na páječce nastavujeme zpravidla teplotu o 40-80°C vyšší, než je tavicí teplota pájky.
[editovat]
Výstupní kontrola
- matný šedý spoj tvořící kapku je nesprávný výsledek, lesklý spoj zalévající kouty a vzlínající po spájených částech je správný výsledek.
[editovat]
Obvyklé závady pájeného spoje
Po pár dnech je v okolí spoje světlý výkvět:
- nedostatečně neutralizovaná pájecí kyselina
- agresivní pájecí kapaliny je třeba umýt proudem vody a pomáhat si mechanicky starým zubním kartáčkem
- náprava je možná jen opětným mechanickým očištěním kartáčkem, například v mýdlové vodě, jemný kartáček je škrabátko na výkresy na pouzovacím papíře
- omytí v nedostupných místech zajistí ultrazvuková čistička na šperky a optiku
Pájený spoj je křehký:
- po pájení došlo k rychlému ochlazení spoje
- nebylo použito dost tavidla
- byla zvolena zbytečně vysoká teplota
- znovu přepájet spoj, tentokrát s dostatkem tavidla
