Odlévání
<small>Z ZababaWiki</small>
Obsah |
Výběr materiálu
Zde záleží na vkusu toho kterého uživatele. Osobně dávám přednost epoxydům, které mne dnes "poslouchají na slovo". Vyzkoušel jsem samozřejmě i jiné pryskyřice včetně Axon a Ebalta, výsledky však nebyly uspokojivé (pro mne). Tyto hmoty používané v oboru zvaném Rapid Prototyping se vyznačují zejména krátkou dobou zpracování. Pro amatéra bez vakuové komory je jejich zpracování složité. Profesionální pracoviště je ve vakuu míchá a odlévá - pro jednotlivce to není zrovna laciná záležitost. V současné době jsou k dispozici epoxydové priskyřice nové generace které mají mnohem vyšší zatékavost a jsou čiré (klasický epoxy je jak známo nažloutly). Porovnal-li jsem zkušební vzorky (originál okno z rychlíkového vozu Fleischmann a odlitek z epoxy) pak subjektivne mám pocit, že odlitek je co do průhlednosti lepší než originál.
Plnění a probarvení
Je kapitolou sama pro sebe. Pro epoxydové pryskyřice se prodávají probarvovací hmoty, Eprotiny. Ze základní sady lze namíchat v postatě libovolný odstín. Je-li model dobře připraven co do povrchové úpravy (leštění nebo naopak matování), pak lze například u "autíček" vynechat proces stříkání finálního modelu. Jako plnivo pro zvýšení mechanické odolnosti lze použít v podstatě jakýkoliv "sypký" materiál. Sám používám hliníkový prach pro některé "speciality". Zde je však nutné počítat se snížením zatékavosti při výrobě formy.
Formy
Používám čirý nebo modrý Lukopren Super na modely kde série nepřekračuje 20 kusů. Je-li předpoklad vyšších počtů odlitků pak používám Silastic který má mimo minimální smrštivost i obrovskou výdrž. Některé formy používám více jak čtyři roky bez známek opotřebení (cca. více jak 100 odlitků). Nová řada epoxydových pryskyřic vyžaduje dvojnásobné množství tvrdidla a to zřejmě nesvědčí Lukoprenu. Proto je vhodné použít na formy například již zmíněný Silastic, který si rozumí snad s každým materiálem včetně nízkotavitelných slitin. http://www.elchemco.cz/3481EX.htm
Zaformovaní modelu
Nejvíce jsem se naučil ze sledování továrních modelů. Jejich tvůrci velmi dobře vědí co dělají :-) Sám vzhledem ke složitosti výrobků používám vícedílné formy. Na "ploché" modely (například okna, palety a pod.) stačí forma ze dvou dílů, na skříň vozidla pak 6 i více. Pokud se na formy použije kvalitní materiál (nízká smrštivost) pak lze bez potíží odlévat i velmi složité, několikadílné konstrukce. Odlévat lze v podstatě jakýkoliv tvar. Osobně používám u modelů tl. stěny od 0,5mm do 1,5mm podle měřítka (N, TT, H0). Drobné detaily, např. kryty střešních světlometů u E475.0 nebo M296.2 v měřítku N z materiálu tl. 0,15, popř. ve stejném měřítku různá zábradlí lze odlévat bez jakýchkoliv problémů.
Zvýšenou pozornost je třeba věnovat "odtokovým" otvorům. V místech kde se dá předpokládat hromadění vzduchu je třeba vytvořit otvory větší (cca. 1,5 - 2,5mm), stejně tak vtokový otvor. Tam kde má materiál vyplnit větší dutinu a potřebuji jistotu že zateče dělám kontrolní otvor o prům. cca. 0,5 mm.
Odlévání
Osobně epoxy předehřívám (ne novou řadu), zvýší se tak zatékavost. Stejně tak předehřívám, ze stejného důvodu, i formy. Obojí na cca. 45° - 50°C. Doba zpracovatelnosti směsi se nijak podstatně nezkrátí. Dobře promíchaný epoxy s tvrdidlem nechám cca. 2.minuty "vydýchat", pak jej pomocí plastové injekční stříkačky vpravím do forem.
Vytvrzeni
Vytvrzuji v tlakové nádobě. Takto honosné nazývám obyčejný "papiňák" doplněný o tlakoměr. Potřeboval by jsem vyrobit tlakovou nádobu "na míru", ale zatím jsem nenašel nikoho, kdo by ji stvořil "za hubičku". Jedinný pokus zkončil nezdarem, autor použil kus plynárského potrubí a nasazení víka bylo podobné posilovacímu cvičení :-) Používám tlak cca. 2.atm, teplotu vytvrzování 50°C po dobu 4-5 hodin. Pak následuje hodinové chlazení a teprve poté vyjmutí forem z tlakové nádoby. Výsledné odlitky většinou nepotřebují příliš čistit, případné otřepy se dají odstranit například zubním kartáčkem. Vzduchové bubliny v odlitku téměř neznám. Pokud se již objeví pak signalizují špatnou volbu umístění odtokových otvorů a to lze "doladit".
Zapoměl jsem zdůraznit že i formy je potřeba vytvářet "pod tlakem", jinak hrozí deformace odlitku!!!
Lze však i "otočit" použití materiálu a do epoxydových forem odlévat probarvený lukopren. Takto například vyrábím náhradní pneumatiky pro modely automobilů tam kde již nelze získat originální náhradní díl nebo přechodové měchy pro modely motorových jednotek či kloubových tramvají. Odzkoušenou mám i výrobu návalků používaných u rychlíkových vozů H0 (samozřejmě dutých).
Tolik k praktickému odlévání. Zmíněná literatura (Boublik...), není vše. Poskytne základní informace ale k praktickému použití je potřeba trocha šikovnosti a invence. Werichovske "ten umí to a ten zas tohle" platí v modelařině dvojnásob. Někdo (třeba já) nikdy nebude kamarád s plechem a někdo si zase neporozumí s plastem. A málokde se modelář dozví že pomocí lukoprenu lze model mírně zvětšit a dost podstatně zmenšit.
Poznámky
Osobně používám pro odlévání tlakovou nádobu - stačí papinův hrnec - natlakovanou na cca 2kPa. Efekt je stejný, v odlitku nejsou vzduchové bubliny. Je však nutné stejným způsobem vyrobit i formu, pokud má být z některého druhu silikonového kaučuku. Výroba tlakové nádoby z papiňáku není složitá, tlakovat se dá např. hustilkou na kolo nebo kompresorkem na huštění pneumatik. Dokud jsem dělal v N, odléval jsem tímto způsobem téměř vše, co se dalo. Výhodou odlévání pod tlakem je i vyplnění formy do všech detailů. Při pečlivé výrobě formy a kvalitní šarži epoxydu nebo eprozinu se dají odlévat např. stěny vozidel tl. 0,5mm. Probarvení epoxy se dá provést barvami Eprotin, výplň epoxy snese až do 50%, pokud se přidá větší množství výplně, mám dobrou zkušenost s naředěním epoxy tech. benzinem. Pro zajímavost, drobné věci lze celkem dobře zmenšit, pokud Lukopren naředíte benzínem a fomu necháte cca 2 dny zrát. Z H0 do TT nebo z TT do N stačí 2x zopakovat zaformování. Je-li výsledek uspokojivý, dle odlitku ze "zmenšovací" formy se provede finální odlitek.
Výlisky
Je zasadní rozdíl mezi odlitkem a plastovým výliskem, plast. výlisek má svoji stejnou tloušťku, rovinnost v různých tvarech a hladkost tam určitá kvalita je, odlitek ani náhodou - tloušťka od několika desetin až po několik mm, křivost nerovnost ploch, to jsou hlavní přednosti odlitku, jednoduduché tvary které má M 131 a jak odlitek vypadá ? střešní žlábek co mm to pomaličku jiná hloubka, označení dveří pro strojvůdce, nerovnost odlitku samá boule to jsou základy odlitku.
Odlitky ano či ne ?
Odlitek je pouze modní záležitostí, protože cena se pohybuje zhruba do 300 Kc pojezd se dal koupit na Pražské burze- vetešnictví před 3 roky za 1100 Kč a tedy za 1400 to jede, ale co jede, jak to jede, tím se nechce nikdo zabývat. Obrovská pracnost řádově desítky a desítky hodin práce na úkor tmelení a broušení a kvalitu plast. výlisku nelze dosáhnout, je to pouze atrapa hračky za nízkou cenu a do kvality jiných kusových modelů to má hodně daleko. Je úplně jedno jestli se jedná o odlitky Číž nebo Molata, nebo přímo hotové prapodivné modely od Extry v ceně 4000-6000 Kč. Odlitky jsou tedy pouze ztráta času. Posílání odlitků zásilkovou službou je doslova hazard k případné reklamaci, je to tedy pouze hračka pro děti.
Niejsem extra bojovník za odlitky, původní záměr, když někteří modeláři poskytli svoje modely před dokončením na zaformování byl jiný. šlo o čistě kamaradskou službu/spolupráci, aby se klubová kolajiště naplnila předlohami ČSD a na výstavách se poskytoval realističtější obraz modelového provozu. Vždyť i cena odlitků byla lidová od 20 - 70 Kčs. Po r. 1989 ale nastoupilo kšeftování, s odlitky i hotovými modeli a to v zásadě zastavilo přísun čerstvých a kvalitních modelů. Nastopili odlitky z odlitků a méně kvalitní předlohy, taktéž kvalita ustoupila až kamsi na okraj. Na druhé straně jednoduše nemohu souhlasit se závěry, že odlitek je brak, atd. Stačí se pozorně podívat okolo sebe a ukáže se, že existují i velmi kvalitní modely z odlitků. Samozřejmě kvalita, resp. nekvalita pojezdu nemá souvztažnost na odlitek a jeho opracování. Velmi kvalitně řešený pojezd 751 v H0 prezentovali autoři modelů a odlitků 751 na M SR 2002. Jde o vlastní celokovový pojezd (frézovaný včetně zátěže), do kterého vkladají i dobře řečený pohon. To co předvedli byla opravdu špička a takový model je hodnen i víc než 6000.- Kč.
Mrzí mě, že to takhle vyznívá. Je třeba totiž oddělit metodu zhotovení karosérie, části modelů, dvojkolí ale i okna, dveře a dalších doplňků na kolejišti odlévanim, od kšeftování s odlitky. Když se má vytvářet zisk na beztlakovém, resp. kuchyňském odlévání (zmetkovitost je na úrovni cca 50 %), tak kvalita musí bokem. To samé platí i o předloze nebo poskytnete vy svůj kvalitní model na zaformování, aby se prodávali kvalitní odlitky druhým pro radost a odlévačům pro zisk ? Solidní odliatek z kvalitní předlohy ani nemá chybu (mimo smrštění lukoprenu) hlavně když se sáhne po lepsí odlévací hmotě než epoxyd (ten je primárně totiž lepidlo). Pochopitelně ani lepty nejsou samospasitelné. Velmi záleží na tom, jak tvůrce zohlední tloušťky materiálů a pod. To někdy ani dost dobře nejde. Jako lept by jsem bral hlavně různé bočnice, s množstvím oken, resp. rastrem a pod. Já jsem totiž dost skeptický a někdy zlomyslně říkám, že podle přesného rozměru se dělá jen první sučástky a další se už ne ně pasují ...
