Modely z leptaného plechu 4

<small>Z ZababaWiki</small>

Lepty jsou výhradne z mosazi nebo z bílého kovu (neusilber). Nejsou nikdy z mědi. (I mosaz může být oranžová).

Pracovní postup

Lepení plechu vytvoří kvalitní spojení pouze v případě dostatečně velkých styčných ploch. Pájení pevnostně vyhovuje vždy. Nevýhoda pájení je v tom, že nelze pájet nabarvené díly - zde je lepidlo na místě (pokud má být spoj rozebíratelný - např. podvozek-skříň - musíme použít šrouby).

Ohýbání - v místě ohybu by měla být vyleptaná drážka, ohýbá se tak, že drážka se ohybem zavře (obráceně jen ve vyjímečných případech). Ohyby bez drážek - nakulato (střechy) lze vytvarovat v rukách s pomocí "kulatých" hran např. dřevěného stolu, menší poloměry přes kulatinu upnutou ve svěráku, nebo různé přípravky, které se povalují všude kolem. Pokud mosazný plech hodně pruží, lze ho vyžíhat - zahřátím nad plamenem plynového sporáku a schlazením vodou. Samozřejmě že existují speciální skružovačky, které rychle a jednoduše vyrobí z plechu válcovou plochu, ale ne všichni ji asi budou mít doma.

Všeobecný postup pro sestavení leptu:

1. pájet vše, co se dá (zvlášť podvozek a skříň, někdy i střechu)

2. dolepit detaily, které se pájí obtížně - např. vyžadují speciální mikropáječku, kterou doma nemám, nebo hrozí nebezpečí, že zahřátím rozletuji již hotový spoj - při použití "cínu" s vyšší telotou tání na hrubou stavbu a nižší teplotou na detaily toto nehrozí. Z vlastní zkušenosti ale vím, že obyčejnou trafopájkou a jedním cínem lze sestavit celý model bez lepení - chce to trochu praxe. Pamatujte, že speciální vybavení stavbu modelu pouze usnadní, ale nevyřeší.

3. Barvení = odmaštění nitroředidlem (při použití lepidel radeji saponátem) + dvousložkové zékladní barva (udělejte si známost s autolakýrníkem) + případné tmelení - drobné "vrásky" které nejsou na nahém modelu vidět + vrchní barva - nejlepší je obyčejná nitro - že je lesklá-nevadí - obtisky to uvítají, nitrobarvu jde ředidlem smýt bez porušení základní barvy (dvousložkové) + natření drobných detailů (madla, kliky, ..) - vše ostatní se stříká! + nápisy + přestříkání bezbarvým lakem - stupeň lesku zvolit podle vlastního vkusu, vrchní lak tvoří ochranu modelu, při použití skutečné kvality lze model po případném "zapatlání" umýt i agresivním rozpouštědlem a nic se mu nestane.

4. Zasklení, slepení různě barevných dílů, sešroubování, osazení náprav a spřáhel.

Patina je nepovinná.

Pro lepení kovu můžu doporučit epoxydovou pryskyřici a dvousložková lepidla pryskyřici podobná. Z tzv. vteřinových lepidel mám ověřený jen Loctite 480. Jistě existují i jiné dobré značky, ale nemám čas ani finance na jejich odzkoušení (Loctite 480 je k sehnání jen ve spec. prodejnách cena za 50g (menší není) je přes 500Kč). S levnými vteřinovými lepidly z Drogerie mám pro lepení kovu převážně špatné zkušenosti.

Poznámky

Pro lepší propájení se musí samozřejmě použít větší výkon. Mikropájka je skvělá a nenahraditelná pokud děláš detail. Ale pro větší plochy použít buď pistolovou nebo lépe plynovou páječku.

Používám i pistolovou páječku, pokud pracuji např. na střeše. Ale i tak se mi stává, že se mi blízké části někdy uvolní, i když pájím vedle. Ale s přibývajícím množstvím dílů na modelu se to jaksi zlepšuje. Nevím, jestli je to praxí, nebo už ten pevnější model to nějak lépe snáší ?

Když mám potřebu dopájet jemný detail na velký celek (který okamžitě odvádí teplo) používám metodu svářečů - předehřev celku. Na tento účel používám výhřevné těleso z žehličky na kterém si nastavím takovou teplotu, aby se celek prohřál, ale spoje netáli. Na připájení pak stačí málo tepla třeba z pistolové pájky, nebo mikropájky.

Každý má své zažité technologie a postupy, ale lepty se samozřejmě dají pájet i plamenem. Hodně totiž záleží, jak jsou příslušné lepty navrženy. Pokud se třeba dva plechy mají pájet natupo do vinklu, tak je vhodné použít normální páječku - lépe regulovatelnou jak doporučuješ. Ale pokud se má spájet větší plocha je podle mých zkušeností vhodnější použít plynovou a k pájení nepoužívat normální cín, ale speciální rozemletý cín - takovou cínovou pastu. Po zahřátí se to slije a pěkně rozteče a hlavně se to dá pěkně dávkovat - nanášet štětečkem. Bavaria to prodává pod názvem Tinol. V ČR jsem něco podobného sehnal v GES elektronic - cínová pasta na pájení SMD - je to drahý a je toho málo. Navíc to co já koupil mělo asi prošlou expiraci, takže to bylo příliš husté - přiředil jsem to pokusně trochu neutrální pájecí vodou a je to použitelné. Dále se podobná pasta používá při montáži měděných trubek pro ustřední topení - zde je cín rozemletý moc nahrubo tak to není asi moc vhodné, ale nezkoušel jsem to. Myslím, že tahle technologie je lepší v tom, že je minimum cínu navíc, který se pak z modelu zdlouhavě odstraňuje. Plamen hořáku taky má v každém místě jinou teplotu a s tím je třeba počítat.

Plynovu páječku na lepty bych v žádném případě nedoporučil, protože dodávané teplo je velmi vysoké (i přes 1000 C) a nevyhnutelně pokřiví plech. Plynovou páječku používám jedině na velké modely (v měřítku 1) kde je objem (modelu nebo součástky) dostatečně velký na plynovou páječku. Čím víc na model přidáte, tím zvětšujete plochu na odvod tepla a proto potřebujete víc tepla přivést z páječky. Už přiletované součástky je třeba chladit kovovou sponou (na vlasy) nebo mokrým hadrem přichyceným na součástku.

Nejlepší jsou větší regulovatelné páječky (WELLER a pod), kde se dá nastavit přesně teplota (300-350 C) a mají dostatečný výkon (do 100 W) a dostatečně velký hrot (vyměnitelný). Takovou páječkou je záruka, že nezničíte nic (skoro).

Ještě doplním ohledně těch regulovatelných páječek. Weller je dobrá značka, ale ceny vyšší - taková co by se mě zamlouvala stojí asi 10.000,- :-( Teplotní rozsah bývá zpravidla 150-450 °C což na většinu věcí stačí. Pokud však chce někdo časem stavět i něco z bílého kovu, tak jsou vhodnější páječky které začínají na 70-90° protože teplota tavení těchto slitin něco málo pod 100° a k pájení se používá cín (pájka) s nízkým bodem tavení. Já zatím používám letitou Tesla ERS50 a uvažuji o tomhle - http://www.diametral.cz/sbl5301a.html - 80-450°C.

Ad lepty - je to nové, ale ne až tolik, kovové modely se ale dělají už leta. Tedy technologie na lepty není v ničem odlišná, snad jen v tom, že materiál byl vystavený působení kyseliny a proto povrch vyžaduje mechanické očištění v bodech budoucího cínování, ale též barvení !!! Hladké plochy jemným šmirglem a pod, členité kovovým kartáčkem (mosazným), resp. kombinovaným (mosaz + tvrdé štětiny). Mě se osvědčilo ocínování (pocínování). Totálně nezastupitelnou roli má tavidlo, ktoré mimo jiného i chladí (to je novinka), proto bez jakýchkoliv problemů pájím i schody a žebříky na parní lokomotivy, které jich mají spoustu. Absolutně důležité je vědět též, že mosaz má i tepelnou dilataci a nezanedbatelnou, což se projevuje hlavně u tenkých materiálů - u 810 (M152) právě v bodech pájení bočnice nad okny se střechou. Vršek se vlní (= při pájení vlivem tepla dilatuje !!!) a utíká a rozpájuje se. Proto volím kombinaci materiálů a na bočnice tlustší plechy. Staří machři na to přijdou empiricky a také najdou tu správnou tloušťku. Jiní mají v rodine odborníka, který se vyzná a poradí, třetí se musi ptát. Lepty jsou leptané z 0,3 mm mosazi a výsledkem je téměř papír, proto znám modeláře, který sestavuje lepty vteřinovým lepidlem !!!. Já proto kombinuji - třeba střechu u T478.1 mám z ocelového pocínovaného plechu, který jsem začal většinou používat na stavbu modelů. Má hodně lepších vlastností než mosaz, vyšší pevnost při menší tloušťce a lepší tepelné vlastnosti + je pocínovaný.

K nářadí - vše je primárně ve zručnosti a správně zvoleném postupu. Na pájení postačí klasická trafopáječka (nejlepší 100 a víc W) a někdy je třeba si vypomoci klasikou na trvalý proud (85 - 100 W). Zase je důležitý postup. Ochlazování v žádném případě nedoporučuji - tvoří se křehké spoje !!! Úspěšnější je technika svářečů - nejprve si to nahrubo zbodovat a když to ještě není pevné tak lze i dorovnat tvary a potom to je možné spájet naostro - dlouhou stěnu zásadně nedělám z jednoho konce ke druhému, ale naboduji na koncích, chytím ve středu a vždy z jiného místa "zalévám" (= cínuji naostro). Chce to ale cit pro věc a oči, když něco nejde zastavím se, zamyslím se a případně změním taktiku. Chce to čas a pevné nervy.

Na technologii měkkého pájení se za léta nic nezměnilo. Jít na věci plamenem je útok na mechanické vlastnosti materiálu, proto jsem na velkých modelech, 1:10 a pod. používal foukačku horkého vzduchu, a bylo to skvělé. Někdy používám i pomůcky typu malých úhelníčků, plošek, které převrtám malým vrtáčkem a obyčejný měděný drát použiji jako nit. Po zalití cínem nic není vidět, ale drží to pevně. K mědi - měď používám také velmi často, všechny armatury mám z měděných drátů, různá víka, malá dvířka, ale i plochy s nýtováním, žebříčky na tendru i schody do kabin. Jeden nýtovaný tendr jsem rychle sestavil tak, že skelet byl konzervový plech a na něj jsem napájel tenkou měděnou folii (0,1 mm) s jehlou naznačeným nýtováním. Bylo to rychlé a efektní.

Podobným způsobem jsem dělal nýtování u modelu 354.1 jen s tím rozdílem, že jsem ho udělal špendlíkem na listu papíru, který jsem nalepil na plechovou stěnu modelu.

Poznámka od Petra k letovací pastě Tinol.

Už ji nelze zakoupit ani od Bavarie, zákaz volného prodeje v Německu od r.2004 z důvodu nové přísnější zdravotně-pracovní normy. Objevil jsem sice googlováním jednu firmu v Německu tuto pastu nabízející, nicméně po mé písemné žádosti o zakoupení 500g té pasty mi nejenže obchodní oddělení neodpovědělo, ale zmizel i odkaz na příslušný web firmy (při novém googlování)... Asi se obávali postihu od obchodní komory. Conrad doporučil jako náhradu Multi-Weld Silberhaltige Loetpaste. Vhodná k letování kovů jako železo, ocel, mosaz, nikl, stříbro, platina a další .. Velká pevnost v tahu, vysoká elektrická vodivost. Adjektiva jako letovací drát z tuby, možnost letování obyčejným zapalovačem pro kuřáky... Nevhodné pro hliník a hořčík. 7g v plastové stříkačce cena asi 12 eur. http://www.paso.de . Zatím první pokus nedopadl dobře, možná je to "začátkem" tuby.