Vozidla z laminovaného papíru
<small>Z ZababaWiki</small>
Stavba modelu z laminovaného papíru je dobře popsána v publikacích pana Miloše Kratochvíla (právě on tuto technologii zavedl do žel. modelářství), které vydala malá železnice pod názvy B1 - osobní vozy a B2 - motorové vozy.
Podstata: v organickém rozpouštědle (toluen, perchloretylén, aceton....) se rozpustí úlomky z průhledný polystyrén z plastových krabiček (např. od sýra, ale také rozlámané díly krabiček MC nebo CD apod.), roztokem se natře vhodný karton (nejlepší jsou papírové desky na spisy) a lepí se pomocí zbytků neprůhledných plastových dílů rozpuštěných opět v perchloretylénu.
Obsah |
Výběr papíru
Nejlépe se osvědčil papír - kartón z kancelářských desek ("odkládací mapy") - to jsou obyčejné papírové desky do kterých se v kancelářích zakládají písemnosti - k dostání ve všech papírnictvích, při nákupu dát důraz na co nejhladší povrch - kvalita bývá různá, tloušťka asi 0,3 mm. Velmi kvalitní je děrnoštítkový papír - používal se v počítačových pradobách jako paměťové médium. Dnes bohužel asi nesehnatelný. Tloušťka asi 0,2mm. Na detaily se používá kancelářský papír nebo pauzák.
Pro zhotovování nosných částí modelu se zpravidla používá napouštěný kartón o hmotnosti kolem 200 g/m2, a to ještě ve více vrstvách; kancelářský papír (kolem 80 g/m2) se dá použít jen na některé malé doplňky. Klasickým zdrojem jsou kartónové desky na spisy, které bývají v různých provedeních k dostání v lepších papírnictvích (bývají s rychlovazačem, s jednou chlopní nebo dokonce se třemi chlopněmi, což je však pro tento účel zbytečné a nákup to jen prodražuje - nejlepší je typ bez chlopní), v podobné tloušťce a gramáži bývají k dostání také různé druhy kreslicích a rýsovacích kartonů ("kladívková čtvrtka" apod), které se dodávají i ve větších formátech než A4.
I papír zdánlivě hladký nás může velmi nepříjemně překvapit po nalakování modelu. Proto doporučuji pečlivost při výběru stavebního materiálu, nejlepší je zatím papír z kterého se vyráběly děrné štítky v počítačové prehistorii.
Ty odkládací složky, dříve bývaly dobré, ale v současnosti jsem běžně v papírnictví viděl takové s nevhodným povrchem - nevyhovující.
Běžný kancelářský papír, není nic moc. Kvalitní tenký papír s dostatečně hladkým povrchem, se používá do barevných kopírek. Je z obou stran stejný a výrazně levnější než zmiňované fotopapíry.
K té kvalitě povrchu - osvědčilo se mi po první vrstvě nástřiku barvy (po jejím dokonalém proschnutí) vzít hodně jemný brusný papír (alespoň 400, ale raději ještě jemnějíš) a chloupky vyčnívající z povrchu kartónu obrousit, případně (pokud to nestačí) totéž ještě opakovat po druhém nátěru. Co mám zkušenosti, jemně chlupatý povrch měly už desky před dvaceti lety, když jsem s touto technologií začínal; možná však mám štěstí na nákup nebo se mi jen natolik zhoršil zrak, že jsem vetší rozdíly v kvalitě u dnešních desek zatím nepostřehl.
Ještě k deskám - nejlepší je používat desky nové - i při sebeslušnějším zacházení se povrch desek postupem času ošoupe a chlupatí pak někdy až dosti výrazně.
Napouštěcí roztok
polystyrén - nejlépe bezbarvý - rozpuštěný v perchloretylénu (toluenu, acetonu...), konzistence musí být tekutina (ne med), aby se do papíru vpíjela. V toluenu se prý dá rozpustit i plexisklo, ale to nemám osobně vyzkoušené.
Pro napouštění se používá roztok polystyrénu v perchloretylénu, jen pro neznalé upřesňuji, že se nejedná o bílý pěnový polystyrén, ale průhledný polystyrén získaný ze zbytků licích rámečků lisovaných oken plastových stavebnic, z nepotřebných nebo poškozených plastových obalů (např. bonbóny Tic-Tac, polámané krabičky od CD apod.). Důležité je vyzkoušet si vhodnou konzistenci roztoku (musí být dostatečně řídký, aby se mohl do kartónu vsáknout a nezůstával jen na povrchu, ale nesmí být řídký moc, abynapouštění vůbec mělo nějaký efekt - jak to poznat, se na dálku radí dost těžko) a nátěr je potřebné provést z obou stran.
Ze starší literatury lze najít příklady i jiných kombinací napouštěcích roztoků a lepidel, kterými se dá docílit stejných efektů - např. napouštění kartónu řídkým bezbarvým nitrolakem a lepení acetonovými lepidly (Kanagom). V Železničním modelářství IV. je jeden papírový model, kde je řeč o tom, že před prací se papír natře bezbarvým nitrolakem, k lepení se používalo acetonové lepidlo (Kanagom), tedy obojí ředitelné nitroředidlem.
Rozpouštědlo - zjistil jsem, že perchloretylén již není k dostání v každé drogérii - oni to považují za těžkou chemii a asi to vyžaduje nějaký zvláštní režim pro skladování a prodej.
Samotný nátěr snad jakoukoliv řídkou a schnutím se vytvrzující barvou zpravidla papír dobře prosytí tak, že se pak po proschnutí dá dobře řezat bez toho, aby vznikalo moc chlupů; pokud se však použije lepidlo na jiné bázi než barva, nedojde k tak dokonalému propojení jednotlivých vrstev - místo o laminování bych pak spíše mluvil o lepení.
Napouštění
papír se natírá z obou stran tak dlouho, až je "propitý skrz naskrz". Poznám to tak, že je za mokra průsvitný v celé ploše. Nechá se uschnout na rovné ploše. Když po zaschnutí zůstanou lesklé fleky, byl roztok příliš hustý. Správný povrch je souvislý polomatný.
V ploché novodurové fotomisce, štětcem širokým 4-6 cm. Řídký napouštěcí roztok natřu z jedné strany a pokud se během několika sekund neprosákne na druhou stranu, je moc hustý. Pak natřu druhou stranu stejně intenzivně a hadrem, který nepustí chlupy setřu ten napouštěcí roztok, který se nestihl vsáknout.
Vrstvení papíru
(tedy laminování - samotné napuštění papíru z hlediska pevnosti modelu ještě nic neřeší) spočívá ve slepení několika vrstev papíru na sebe. Pro nosné díly podvozku si vyrobím rovnou dvojitý papír, stěny skříně vrstvím z až 4 různých dílů. Vše se musí nechat v klidu zaschnout mezi dvěma rovinami (skly) zatížené knihami, s výjímkou válcových ploch (střechy) - ty schnou např. na flašce od piva nebo vína (skleněné !) omotané drátem závit vedle závitu.
Lepidlo je to samé co napouštěcí roztok, akorát že hustější a může být barevné. Dá se použít i disperze. Doporučuji mít při stavbě modelu po ruce několik hustot i rozpouštědlo.
Poznámka pro ty, kteří umí nakreslit díly pro model na počítači: tisk z inkoustové tiskárny se vodou rozpouští, ale perchloretylénu odolá, tisk z laserovky či kopírky perchlor umyje - ten zas odolá vodě.
Sušení
Suším to proložené čistými papíry mezi skly a zatížené.
Pro další práci je velmi důležité, aby napuštěný list papíru během schnutí ležel na rovné ploše (pokud možno takové, aby se pak dal bez poškození odloupnout i v případě, že jsme napouštěcího roztoku použili více než bylo nutné - vhodné je např. sklo nebo linoleum z PVC). Pokud se papír po zaschnutí kroutí, svědčí to zpravidla o tom, že nebyl napuštěn rovnoměrně - v tom případě je dobré list přetřít řídkým roztokem nebo jen samotným perchloretylénem a nechat znovu dobře proschnout. Podobně si pomůžeme i v případech, kdy je na povrchu kartónu jasně vidět nevsáknutý polystyrén.
Aby nedošlo k deformacím, je potřebné, aby výchozí papír byl skutečně rovný (aby se sám od sebe nekroutil), u oblých dílů aby byl před slepováním ohnut co nejblíže konečnému tvaru a nakonec aby výsledný výrobek skutečně dokonale vyschl (nestačí jen několik hodin, ale raději dnů až týdnu) v kontrolovaném stavu (s pomocnými výztuhami, na vhodném kopytě apod.).
Test
Odříznu proužek široký na tloušťku papíru (obvykle 0,2 mm). Špatně nalaminovaný materiál udělá tvrdý povrch na nenapuštěném jádře papíru a ten se pak rozlupuje. Pokud se chová jako homogenní plast, je správně laminováno.
Pokud připravený a dobře proschlý papír při řezání třepí, není obvykle chyba v papíru, ale v tom, že není dostatečně ostrý nástroj, kterým se vyřezává. Důležité je také pořádně dořezávat všechny kouty (např. u okenních otvorů) a materiál nevytrhávat.
Lepení, tmelení
Díly lepím i tmelím vteřinovým lepidlem. Vteřinkou tmelím proto, že při použití aktivátoru lze ihned brousit a tak není třeba čekat, výrazně se zkracuje doba stavby modelu.
Alternativní napouštění
Malé díly (stupačky vozu, pluhy loko...) vytisknu inkoustovou tiskárnou na jemný papír, ten napustím řídkým vteřinovým lepidlem a vyřezávám. Je to v malých plochách rychlejší a asi i pevnější, než napouštění PS.
Drobné díly
Netisknu obrysy dílu, ale jen černou výplň bez obrysu, pak řežu přesne na rozhraní černé a bílé.
Papírová překližka
Každý papír je válcovaný a ve směru válcování se prohýbá, křížením směru průhybu u jednotlivých vrstev dosáhneme vyrovnání pnutí. U vetších ploch může dojít v průběhu i několika měsíců po postavení modelu k borcení ploch vlivem napínání napouštěných materiálů.
Prešpán
Velmi kvalitním a hustým konstrukčním materiálem je tzv. PREŠPÁN.
Tip
zkuste napouštět černý papír, máte výborný základ pro stavbu ocelových konstrukcí mostu, zaúhlovacích výtahů, spodku vozů apod. Barví se pak víceméně pouze patinováním.
Napuštěné kancelářské papíry používám v jednoduché vrstvě jako náhradu plechu na různá kování. Laminovaný kancelářský papír tl.0,2 mm lze ostrým nástrojem odříznout na tvrdé podložce tak, že vznikne hranolek 0,2 x 0,2mm. Ne však dlouhý 30cm, ale 50-80mm je řešitelných a to na různé listy stačí.
Některé povrchově upravované papíry není potřeba laminovat a mají povrch v kvalitě plastu, nebo plechu. Jedná se zejména o drahé fotopapíry do inkoustových tiskáren. Jenže mívají kvalitní povrch jen z jedné strany a ne vždy snášejí vlhkost, pak se musí lepit něčím jiným, než dispersí.
Také lze napouštěcím lakem slepit několik vrstev kancelářského papíru, vyřezat díly do slepených vrstev a pak vrstvy rozlepit rozpouštědlem, díly jsou jeden jako druhy (u silnějších papírů to nefunguje kvůli podřezávání).
Má-li se brousit nějaký oblý roh, vrstvím střídavě papíry různých kontrastních barev, abych při broušení viděl tvarující se "léta".
Poznámky
Samotné napuštění papíru jeho pevnost nijak výrazně nezlepší. Hlavním přínosem této technologie je však v tom, že při slepení dvou nebo více vrstev napuštěného kartónu vhodným lepidlem (pro lepení se používá také polystyrén rozpuštěný v perchloru, ale tentokrát polystyrén raději neprůhledný, získaný z licích rámečků stavebnic, z polámaných karosérií modelů apod.) a dokonalém proschnutí může vzniknout relativně tuhý materiál; jednotlivé vrstvy lze před slepením vytvarovat do různých složitějších tvarů (např. nosníky profilů L, I nebo U, střechy modelů vozů, kotle parních lokomotiv,...), které pak zpravidla vydrží běžnou manipulaci s modelem. I tyto díly je nutno nechat dokonale proschnout po dobu alespoň 1 - 2 týdnu a pokud možno zatížit tak, aby se nezdeformovaly, pokud by při nerovnoměrném zasychání vznikalo nějaké pnutí.
Intenzivní zápach je bohužel nevýhodou této metody, proti níž se dá bránit jen intenzivním větráním (je vhodné si přes léto připravit dostatečnou zásobu napouštěného kartónu, protože v zimě je zpravidla větrání mnohem méně příjemné, popřípadě sehnat či zhotovit si vhodnou digestor s odvětráním do vnějšího prostoru.
Výhody stavby z papíru: Cenová dostupnost (na papíráku tvoří kolečka a spřáhla 90% ceny materiálu modelu!), malé nároky na vybavení dílny, možnost využití počítače - běžná tiskárna vytiskne díly modelu přímo na stavební materiál (inkoustový tisk se napouštěním nesmyje, laser ano).
Nevýhody: příliš lehký - model se musí zatížit (problém u oplenů a platoňáku),
Tak jak je to popsáno v B1 a B2 od M.Kratochvíla to sice jde udělat, ale pokud chceme s modelem jezdit, tak se brzy opotřebuje papírové uložení náprav. Doporučuje se pár úprav. Rozsochy náprav udělat z plechu případně doplnit ložisky. Možno použít třeba rozsochy ze starých dvouosých vozů Piko, pak je však v některých případech nutné přizpůsobení střihu - šířka rámu vozidla se musí upravit podle rozsoch. Potom je možné vagón opravdu zatížit, aby měl slušné jízdní vlastnosti. Co se týká spřáhel - jejich uložení je poplatné době. Je možné doplnit třeba kinematiku. Potřebnou výšku šachty je možno nastavit dodatečně a pak zakápnout lepidlem. Vlastnosti kinematiky je možno využít jen při zatížení modelu. U modelů hnacích vozidel nedoporučuji stavět rámy s papíru - místa, kde se něco točí se velice rychle opotřebují. Navíc je nutné vozidlo zase zatížit čímž se opotřebení ještě zvětšuje. Kdyby šlo udělat ozubená kola a motor za papíru, tak je to určitě v B2 popsáno... Idealní je Ms plech případně kuprextit.
S papírovými rozsochami a s ložisky u hnacích vozů pochopitelně mohou být určité problémy (ale například v klubu máme vagón, který s papírovými ložisky už odjezdil desítky hodin v provozu bez jakýchkoliv závad) a použití kovu je samozřejmě dokonalejší (pro ložiska dvojkolí stačí k výraznému zlepšení jen malá destička z konzervového plechu s vytlačeným důlkem pro hrot dvojkolí, nalepená na patřičné místo papírové rozsochy), ale domnívám se, že pan Kratochvíl chtěl hlavně ukázat, kam až ta papírová technologie může zajít - asi dosti podstatné je to, že předtisky byly publikovány v době, kdy jinyýh zdrojů dobrých modelů českých vozidel nebylo právě mnoho. Jiným problémem je konkrétní konstrukční řešení - lepší než spoje několikavrstevných desek "natupo", které v mnoha případech navrhoval pan Kratochvíl, je taková kombinace vrstev, aby v příslušném místě byl spoj jen třeba ve vnější vrstvě a byl podlepen souvislým materiálem (jen třeba ohnutým do pravého úhlu) vrstvy vnitřní - samozřejmě pokud je to možné takto udělat. Výsledná odolnost modelu se tím ještě podstatně zlepší.
