Klub modulové železnice ZABABOV

Rosswein 2008

23. − 26. 10. 2008

Aktualizace: 2008-11-10

Propozice setkání si můžete přečíst zde.

Statistiky

Počet účastníků:110 + hosté
Plocha haly:1234m²
Počet modulů:250
z toho 172 německých (DB a DR), 73 ČSD a 5 PKP
Počet dopraven:35
z toho 22 německých (DB a DR), 12 ČSD a 1 PKP
Celková délka:314m

Tak to byl Rosswein 2008. Mimo jiné také pokus o zápis do Guinessovy knihy světových rekordů, který ale nebyl uznán protože v železničním modelářství se uznávají pouze rekordy v nejrozšířenějším měřítku, a tím je H0. I tak to ale bylo nádherné setkání, které nezkazil ani fakt, že bychom zřejmě rekordu nedosáhli, protože loni bylo setkání ještě o maličko větší.



Celkový pohled do haly. Československá část v popředí.

Námět

Námětem setkání byl provoz mezinárodních rychlíků na území SRN, NDR, ČSSR a PLR v osmdesátých letech minulého století. Oproti jiným setkáním jsme si více užili dopravu osobní než nákladní. Velice zajímavé bylo zejména řazení souprav s kurzovými vozy, různé oběhy pro soupravy a hnací vozidla, přepřahy hnacích vozidel v příhraničních stanicích, atd. Bylo to něco úplně jiného, kvalitativně lepšího, než jen pouhé protáčení ucelených souprav, tak jak jsme to dělávali jindy. Za takovýto luxus jsme ovšem zaplatili snížením intenzity nákladního provozu a také zanedbáním provozu na naší jediné lokálkové větvi do Týniště.



Příklad použitého GVD na pomyslné trati Berlín - Praha (v našem podání Basdorf - Výpravčice).

Prvním problémem, který bylo nutné vyřešit, byl požadavek německých tvůrců layoutu a plánovačů provozu na velikou stanici s depem pro předávání vlaků ze sítě DR do sítě ČSD. Na první pohled neřešitelnou situaci vyřešil pověstný "krok stranou". Petr Šimral vymyslel sestavení pomyslného železničního uzlu (příkladem byl Děčín) ze třech našich stanic - Bělé, Tomašova a Svoru.





Skryťáky - naše i německé - neobvykle zaplněné především připravenými soupravami osobních vlaků a rychlíků.

Stanice Bělá, díky délce svých kolejí, tvořila část uzlu určenou pro osobní dopravu - končily zde osobní vlaky, křižovaly a přepřahaly se zde mezinárodní rychlíky a jezdil od tud také motoráček, který pouze převážel lidi přes hranice.





Osobní doprava v Bělé

Přepřahy lokomotiv a manipulace s kurzovými vozy byly něco, co jsme si zatím v osobní dopravě neužili. Činilo nám to (alespoň zpočátku) docela problémy, ale výrazně to zpestřilo a obohatilo naši hru. Nakonec jsme zjistili, že je to stejné jako u nákladních vozů. Jen ty vozové karty nám nějak chyběly. Když se pak ještě v Bělé sešly Pnky s ropnými produkty bylo na zastavení času zaděláno. Prokázalo se, že Bělá může zvládat manipulaci v osobní přepravě, ale už ji moc nelze kombinovat s takovou zátěží jako je vykládka 20 kotlových vozů za den.







Krásné velké německé páry při přepřazích v Bělé. Poslední snímek pak ukazuje provoz v Německém depu na opačném konci layoutu.

Protože v Tomašově − jako v jediné naší nácestné stanici − je depo, bylo její provozní určení jasné. Nocovaly zde soupravy na ranní vlaky vypravované z Bělé, otáčely se tu nádherné německé parní lokomotivy, byly zde deponovány lokomotivy pro vedení rychlíků na našem území.

Typickou sekvencí mezi Tomašovem a Bělou se stalo:

  • Lv s českou lokomotivou do Bělé k nástupu na vedení vlaku na našem území
  • Průjezd mezinárodního rychlíku s českou lokomotivou směrem do vnitrozemí
  • Lv s odstupující německou lokomotivou z Bělé

a naopak...





Na prvním obrázku je Ex 370/371Pannonia právě překračující státní hranice do ČSSR, na druhém pak Ex 270/271 Meridian na odbočce Chlum.

Po celém layoutu se nám pak pohybovaly nádherné barevné soupravy mnoha rychlíkových vozů všech železničních správ a typů. Bohužel se vlivem nedostatku vozových (soupravových) karet nedostávaly kurzové vozy tam kam měly. A tak se stalo, že první den poštovní vozy vezoucí Rudé Právo se žhavými novinkami skončily místo v Bělé až v německém skryťáku, což tamní obsluhu nijak nenadchlo a poslala nám je na stejné soupravě zase zpět. Němečtí „soudruzi” asi neumí česky.

Extrémním případem v osobní dopravě pak byly rychlíky Ex76 a Ex77, které byly složeny ze zří souprav. To proto, aby se obsluha Bělé nenudila.








Mezi Bělou a Baasdorfem pendloval neustále motoráček, který byl dobrým indikátorem toho, jak stíháme plnit GVD.

Kromě přepřahů lokomotiv a kurzových vozů si také do Bělé objednali ohromné množství ropných produktů - že by se připravovali na zimní topnou sezónu? Když se pak všechny soupravy přivážející naftu sešly najednou tak z toho byl solidní kolaps v Bělé.



Vozů bylo opravdu hodně − někdy až moc ...



... a tak se strojvedoucí staniční zálohy ani na minutku nenudil. Ještě, že "Karkulka" byla tak spolehlivá a skvěle odváděla svoji práci.

Program setkání a připravený GVD byl opravdu náročný. Obsluhy stanic stěží našly čas si vydechnout při volnějších etapách modelového dne. Strojvedoucí se také nezastavili, naopak jsme pociťovali i jejich nedostatek. Naštěstí nám kamarádi z Německa rádi vypomohli. To bylo důvodem, proč nejsem schopen podat rozsáhlejší report o tom, jak to v sousedních zemích vypadalo. Proto pouze následující fotoreport.

NDR

Ústřením prvkem části DR byla dvojkolejka se dvěma velkými stanicemi - Finkenheerd a Vieselbach. Osobní doprava byla čistě stylově složená z vozů DR (díky původu firmy Tillig se není moc čemu divit). Mnoho vozů bylo ale značně vylepšeno provozní patinou. Dominantou průmyslu pak byla vlečka do tepelné elektrárny, do které bylo dodáváno uhlí i ze severních čech.



Dvojkolejka v NDR



Jeden z německých osobáků




Nákladní doprava v podání DR

SRN

Část moduliště věnovaná SRN byla od převládajícího zbytku NDR snadno odlišitelná. Moduly se vyznačovaly velice rozvinutým a propracovaným průmyslem. Lahůdkou pak byl úsek vedený poblíž malé vesničky, která byla oživena nespočtem postaviček a detailů, které by samy vydaly na samostatnou reportáž.



Osobní doprava byla první pohled realizována zcela jinými vozidly.




průmysl v SRN






Malebná vesnička oživená (možná až přílišným) množstvím detailů.

PLR

Polsko bylo zastoupeno jen jedinou stanicí Giemolewo. Byla sice jediná, ale zato perfektně propracovaná. Zelené lokomotivy PKP pak byly jistě skělým zpestřením provozu na našem území.






Polská stanice Giemolewo

Všechno má svůj konec

Setkání bylo krátké, ale velice dynamické. Uběhlo jako voda. V neděli pak již zbyl čas na pořízení nostlagických fotografií a obvyklé balení a odjezd domů.





Tihle všichni tam byli a hráli si jako malí kluci a holky

Odkazy na stránky ostatních účastníků

Polské:
http://macbrowar.fotosik.pl/albumy/531123.html
http://gemol.fotosik.pl/albumy/531507.html


Aktualizace: 2008-11-10


Text: Michal Hornych

Foto: David Strupp, Honza Pičkar, Láďa Seidl, Petr Novotný a Víťa Kocman