Reportáž z návštěvy setkání FREMO

Regionální setkání Hamburg/Holstein
Elmenhorst, 7.- 9. listopadu 2003

Modulové kolejiště velikosti N

Ve dnech 7.-9. listopadu se v severním Německu cca 30 km od Hamburku v obci Elmenhorst konalo pravidelné Fremo setkání železničních modelářů zabývajících se stavbou a provozem modulových kolejišť. V Elmenhorstu byly v letos provozu sestavy modelových velikostí H0 a N.

Celkovou reportáž z návštěvy tohoto setkání a zejména z kolejiště H0 najdete zde.

Tato reportáž je zaměřena na návštěvu zástupců Zababova sekce N-scale a zejména pak na modulovou sestavu velikosti N realizovanou v Elmenhorstu.

Levá a pravá větev v Elmenhorstu sestaveného layoutu N.

* * *

Co předcházelo Elmenhorstu?

Elmenhorst 2003 nebyl v historii Zababova zdaleka prvním Fremo setkáním, na které se naši členové jako hosté vypravili. Unikátní byl však v tom, že zde došlo k prvnímu setkání našich a německých N-kařů. Celé to vlastně vzniklo tím, že se na nás obrátili modeláři (samozřejmě N-kaři) z oblasti Frankfurtu (členové Fremo), kteří se na internetu dozvěděli o setkání Fremo v Milevsku 2004, které Zababov pořádá a které bude mimochodem historicky vůbec prvním Fremo setkáním na západ od německých hranic.

Dotaz byl jasný. "Budete v Milevsku provozovat N moduly?" Odpověď zdaleka tak jasná nebyla. Dosud jsme s účastí N-ka v Milevsku nepočítali a dávali jsme přednost raději pokračování ve výstavbě modulů a oddálení možného kontaktu s Fremem až do doby, kdy si budeme jisti, že máme co předvádět. V situaci, kdy nás ovšem samotní Fremo N-kaři kontaktovali s vážným zájmem o účast v Milevsku se nám zdálo škoda tohoto zájmu nevyužít a tak začala čilá e-mailová komunikace mezi Německem a Českem ohledně této záležitosti. Kromě výměny informací o technických standardech modulů (zde se ukázala naše plná kompatibilita s Fremo-N moduly) jsme si vyměnili pár odkazů na reportáže se svých setkání, které nám pomohly udělat si vzájemně bližší představu o našich modulech.

Odkazy na některá setkání  Fremo N-RE:

Setkání Darmstadt-Greisheim, prosinec 2002
Setkání Hofheim-Lorschbach, září  2003
stránka s dalšími odkazy na uskutečněná setkání

Pro první představu to bylo ideální, ale ono není nad to, vidět něco na vlastní oči a mluvit s někým tváří v tvář. A tak bylo jen logické, že ze strany německých kolegů následovalo pozvání na jejich nejbližší provozní setkání N modulů, které bylo právě v Elmenhorstu.

* * *

Po příjezdu do Elmenhorstu

Do Elmenhorstu se nakonec vypravili dva naši N-kaři - Pavel K. a Dan B. Na místo jsme dorazili v sobotu 8.11. odpoledne. Ze strany účastníků se nám dostalo velmi vlídné přijetí, navíc Pavel se už znal s některými H0-kaři ze svých předchozích návštěv Fremo setkání.

N-kařů bylo na místě čtrnáct a jejich sestava modulů rozsahem  mírně přesahovala naší sestavu v Ochozu. Všichni N-kaři se po skončení jízdy sešli stranou a po zhodnocení poslední jízdy si vyslechli Pavlovu prezentaci o nás, naší historii, úmyslech atd. a hlavně naše pozvání do Milevska. Vzali jsme s sebou na ukázku jeden vyříznutý profil námi používaného svahového rozhraní, několik českých mašinek z dílny pana Heráčka a samozřejmě pozvánky do Milevska v podobě kartonových jízdenek, které jsme všem rozdali spolu s našimi kontakty.

Pak následovaly další jízdy, do kterých byla operativně nasazena všechna naše dovezená vozdila - tedy jak "zamračená" (T478.1), tak "hektor" (T458.1), ale i stará dobrá M262.0. Všechna vozidla jsou digitalizována a tak nebyl problém s jejich ovládáním. Během několika minut se u kolejiště objevily Fredy (DCC ovladače) s nastavenými adresami našich lokomotiv a už se jezdilo. Naše vozidla sklidila takový úspěch, že zůstala v provozním nasazení až do úplného konce setkání v neděli v poledne.

Po večeři následoval diskusní večer. N-kaři zrovna řešili nové provedení vozových karet, které připravují na místo těch stávajících. Tak jako v H0, i v N-ku se totiž ve Fremo jezdí s vozovými kartami a jednotlivé vozy mají svůj náklad a přesné místo určení. To je ostatně ve Fremo hlavním smyslem provozu. Každá stanice je tak vybavena také držáky či zásobníky na tyto karty, jejichž provedení bývá různé. Strojvedoucí pak samozřejmě se soupravu přebírá i vozové karty doplněné o údaje o druhu a místu určení nákladu.

Vyměnili jsme si kontakt s člověkem zodpovědným za přípravu karet a dohodli se, že zvážíme používání téhož typu karty. Jednotné provedení vozové karty by nám totiž v případě společného setkání umožnilo používání karet v českém i německém jazyce, aniž by to bylo na úkor vzájemné srozumitelnosti.

Po dořešení otázky karet se opět diskuze vrátila k našim modulům a k Milevsku 2004. Měli jsme s sebou CD s fotkami z našeho posledního provozního setkání v Ochozu u Brna, které jsme v Elmenhorstu  promítli. Bylo to mnohem účinnější, než dlouhé povídání a také reakce byla překvapivá – na konci promítání se ozval spontánní potlesk. Zdálo se, že němečtí kolegové jsou příjemně překvapeni úrovní, jaké jsme dosáhli, patrně i rozsahem našeho kolejiště sotva rok a půl po zahájení naší činnosti. 

A tak ti, kteří před naší návštěvou o účasti v Milevsku uvažovali, se definitivně rozhodli, zatímco další, kteří před tím na svou účast ani nepomysleli, se vyjádřili v tom smyslu, že nyní začínají o své účasti v Milevsku vážně uvažovat.

 
Pavel nevynechal jedinou příležitost ke komunikaci. Zatímco na levém snímku vysvětluje
cosi Michaelovi, který už potvrdil se svými moduly účast pro setkání v Milevsku,
na pravém snímku po své diskuzi s Jensem (autorem vozových karet)
je jeho tvář ztělesněním Zákopčaníkova hesla "slunce v duši" ☺

 * * *

Procházka po kolejišti

Pojďme se společně konečně podívat na to, jak vypadalo N-kové kolejiště, které bylo v Elmenhorstu z modulů sestaveno. Celá sestava znázorňovala průběžnou trať, pro kterou návaznou síť představovala dvě skytá nádraží. V celé sestavě bylo velké množství vleček a průmyslových areálů, které podtrhují zaměření Fremo především na nákladní dopravu. Celá sestava měla tvar otevřeného písmene U. V následujícím náhledu vidíte výřez z celkového layoutu, který zachycuje plánované kolejiště N. Při kliknutí na obrázek se vám otevře PDF soubor s celým layoutem Elmenhorstu (483 kB), v němž N kolejiště hledejte v levé horní části haly vetknuté mezi větvě H0 sestavy (otočené o 90°).

Skrytá stanice Weitingen

Weitingen představuje jednu ze dvou použitých skrytých stanic.Na standardní šířce 40 cm má celkem 10 kolejí. Na vjezdovém zhlaví jsou další kusé koleje (mimochodem díl s vjezdovým zhlavím je zatravněn, což u skrytých stanic nebývá až tak běžné). Na druhém zhlaví je točna, na jejíž paprscích je možné odstavovat další vozidla, v tomto případě především trakční. Kostra modulu je vyřezána z kvalitní voduvzdorné překližky. Ovládání stanice je klasické pomocí páčkových přepínačů z ovládacího pultu. Nad stanicí je dobře patrný veliký držák na vozové karty, jejichž pořadí odpovídá sestaveným soupravám.

Širá trať v zářezu

Dvojice modulů v mírném oblouku, k jejichž spojení je použito ne příliš obvyklé Fremo rozhraní "zářez". Modul je dosud nedokončen. Kromě použití profilu zářez je modul zajímavý tím, že je na něm použito kolejivo Code 40 pájené na jednotlivé pražce.

Stanice Tettnang

Menší stanice s vlečkovým areálem. Moduly jsou dosud nedokončené, ovládání výhybek pomocí táhel. Celá stanice je postavená na kolejivu Code 40 včetně výhybek. 

Traťový modul fiNescale

Mezi stanicí Tettang a areálem pily Sägewerk Maleis byl umístěn rovný modul s jednoduchým, ale přesto efektním motivem Při zpracování tohoto modulu se autor snažil dodržet všechny přísné zásady skupiny fiNescale, včetně použitého kolejiva Code 40. Autorem modulu je Gert Pelster.

Zastávka s vlečkovým areálem pily Sägewerk Maleis 

Tak u tohoto modulu doporučuji se trochu zastavit a prohlédnout si jej podrobněji, protože o něm už víme, že jej uvidíme v sestavě N modulů příští rok v Milevsku. Jde o zastávku na jednokolejné trati v oblouku v těsném sousedství vlečkového areálu rozsáhlé pily a podniku na zpracování dřeva. Na modulu je použito kolejivo Peco Code 55, výhybky jsou ovládány táhly. K modulu patří i úsek navazující trati s výtažnou kolejí vedle traťové koleje. která umožňuje posun ve vlečkovém areálu bez narušení provozu na trati. Modu dosud není dokončen, jeho autorem je Michael Maleis.

Přístavní areál Hinnrichshafen

Na téhle modulové sestavě probíhal v Elmenhorstu nejčilejší posun a ani na chvíli si zde výpravčí, který zároveň ovládal posunovací lokomotivu, neodpočinul. Modul je rovněž stále ve výstavbě, ale i tak nabízel velmi rozmanité možnosti posunu. Ovládání výhybek je opět řešeno pomocí táhel. Autorem modulu je Hinnrich Schöttler.

Stanice Hauketal

Stanice zajímavá tím, že do budoucna bude odbočnou stanicí normálněrozchodné trati a zároveň přípojnou stanicí pro úzkorozchodnou dráhu Nm. Zatím je ve výstavbě a "úzká" zde dosud není provozována, ale i tak tu bylo k vidění několik zajímavostí. Samozřejmostí je pro autora této stanice vlastní stavba kolejiva Code 40 na podloží fiNescale, bylo zde vidět jak zárodek podvalníkové jámy, tak křížení rozchodů N a Nm. Ovládání výměn elektrické páčkovými přepínači z ovládacího pultu.

Vlečka k továrně

Dvoudílný modul s kolejivem Peco Code 55. Ovládání výhybek pomocí táhel pod modulem. Modul ještě není dokončen.

Stanice Reiters hausen

Jednoduchá a velmi elegantní stanička v mírném oblouku se dvěma dopravními kolejemi. Postavená je sice na kolejivu Peco Code 55, nicméně je znát, že autor je obdivovatelem fiNescale, se kterým do budoucna koketuje. Na naše poměry dost neobvykle působí řešení zhlaví, kde ani jedna dopravní kolej není přímým pokračováním traťové koleje. Autorem modulu je Christian Reiter.

Skrytá stanice Frankental

Jde o druhou skrytou stanici použitou v N sestavě v Elmenhorstu. Je zajímavá uspořádáním svých zhlaví, kde z úsporných důvodů nebyly použity výhybky. Zatímco na zadním konci stanice je přesuvna, na vjezdovém zhlaví je použit jakýsi "můstek" s flexi kolejí, která je na jednom konci uchycená jakoby na čepu a ohýbá se (nebo chcete-li otáčí) vždy do takového úhlu, který je nezbytný pro vjezd na příslušnou kolej do nádraží. Poloha "můstku" při nastavení na určitou kolej je vždy fixována zasunutím šroubováku, který je viditelný na prvním snímku. Toto skryté nádraží ma na šířce modulu 35cm úctyhodných 11 kolejí.

 * * *

Ze zákulisí provozu

A pojďme se společně podívat také na to, co nebývá na fotkách normálně vidět, ale ke spolehlivému provozu rozhodně patří.

Zajímavým, ale jednoduchým a přesto účinným "fíglem" na rozpojování
klasických NEM spřáhel, která N-kaři ve Fremo používají, je "rozpojovátko"
udělané z násady od štětce a kousku zahnutého drátu. Vypadá to možná
primitivně, ale je to téměř geniální a hlavně zcela funkční
i na lidským rukám těžko přístupných místech.

 
Dva pohledy pod modul také leccos napoví o čistotě práce jeho autora, o snaze o co nejpevnější a zároveň nejlehčí konstrukci, ale i o vtipném nápadu jak vyřešit často "plandající" kabely pod modulem.

 
Zatímco vozidla už dávno opustila své původní plastové krabičky a nyní se přepravují v pevných, ale vypolstrovaných bednách, jejichž jednotlivá plata umožňují snadné vyjmutí modelů a také přehled o tom, co je kde uloženo, DCC centrála svůj přepravní kufřík neopustila ani při provozu.

 * * *

Závěrem

Oba jsme s Pavlem odjížděli plni dojmů a hlavně s bezvadným pocitem, že celá ta návštěva měla smysl. Zdá se, že pokud vydržíme, mohla by se rýsovat do budoucna slibná spolupráce, která by nemusela skončit jen setkáním v Milevsku.

* * *

Reportáž o možnostech použití kolejiva na N modulech najdete zde

© Tuto stránku připravil Dan Buchtela, Zababov, sekce N-scale